« zpět

Nejradši vzpomínám na první superligový titul, říká pražský kapitán Mařík

Nejradši vzpomínám na první superligový titul, říká pražský kapitán Mařík

24.11.2020 - Praha – Pozvedl jako kapitán nad hlavu trofej pro mistry Evropy i za vítězství v Superlize malého fotbalu. Útočník Stanislav Mařík ze Staropramenu Praha patří nejen k inventáři národního týmu v malém fotbale, ale také mezi stálice celostátní soutěže. „Určitě chceme Brno ještě potrápit, pořád máme myšlenky na titul,“ říká třicetiletý Mařík ve druhém dílu seriálu, který představuje osobnosti výběrů Superligy malého fotbalu.


Nechyběl jste před víc než pěti lety u prvního duelu celostátní soutěže. Co jste si tehdy myslel o budoucnosti Superligy malého fotbalu?

Začátek byl dost nečitelný, skoro se nevědělo, kolik bude týmů. Když se to rozjelo, šlo o příjemné překvapení hlavně tím, jak byla soutěž kvalitní, nečekal jsem to. Úvodní ročník jsme vyhráli, ale bylo to těžké. První Hanspaulská liga je hodně dobrá a když jsme se s kamarády spojili za Prahu, byli jsme silní, přesto nás rozhodně překvapila úroveň soutěže. Na první ročník vzpomínám asi nejradši, zvlášť když jsme vyhráli.

Další sezonu vás na první příčce vystřídalo Brno, ale v ročníku 2017/2018 jste slavili další titul. Nadřeli jste se na něj víc?

Určitě, soutěž byla víc profláknutá, fotbalisté měli zájem ji hrát, o to víc se zkvalitnila. I na nás, na Prahu, se týmy víc připravovaly než první dva ročníky. Druhý titul byl těžší než první.

Jenže pak už se titul trvale přesunul do Brna, čím si to vysvětlujete?

Samozřejmě se mi to nelíbí, na druhou stranu to klukům přeji, mají dobrý tým a neprohráli už hodně zápasů (čtrnáct v řadě – pozn. red.). Brňané hrají dlouho pospolu a udělali kus práce, zaslouženě poslední dva ročníky vyhráli. Musíme s tím tenhle rok něco udělat, jestli nám to Covid dovolí.

Před sezonou jste říkal, že hráči Prahy musejí změnit přístup, aby Brnu vzdorovali. Daří se to?

Myslím, že zatím se to úplně neprojevilo. Praha prošla obměnou, s nějakými kluky jsme počítali a buď jim účast zakázali na velkém fotbale, nebo se omluvili, že chodit nemůžou, Vencovi Socherovi (trenér pražského týmu – pozn. red.) někteří hodili vidle do sestavy, musel víceméně improvizovat. Potřebujeme udělat pár tréninků, říct si co a jak, ale zatím to nevypadalo, jak si představujeme.

Václavu Socherovi s výběrem pomáháte. Jak funguje rozdělení pravomocí?

Oficiálně jsem hráč, většina je na Vencovi, konzultujeme spíš drobnosti. Snažím se mu do trénování míchat co nejmín a soustředím se na sebe a mé hraní. Nedělalo by dobře, kdybych do toho moc kecal. Jsem tady spíš pro Vencu, aby si taky občas ulevil, logicky ho něco štve. Konzultujeme drobnosti, jaké dvojice spolu mají hrát, ptá se na můj názor, který mu řeknu a rozhodne se podle sebe.

Od nové sezony se Superliga malého fotbalu rozdělila na západní a východní skupinu. Jak se vám líbí nový systém soutěže?

Zamlouvá se mi, je to dobré kvůli cestování, máme víc času být doma, když každý lítáme po fotbalech. Je příjemné, že odehrajeme většinu zápasů v Praze. Na druhou stranu si uvědomujeme, že nás čeká spousta práce. Některá utkání jsme na podzim ztratili, přitom bychom je měli zvládat. Bohužel to tak nedopadlo.

Staropramen Praha vyhrál tři utkání z pěti a na západě ztrácí tři body na vedoucí Plzeň. Dvakrát jste padli doma, Příbrami jsme podlehli 2:6 a Plzni 4:5. Kde vidíte příčiny proher?

Plzeň hrála velice dobře a Příbram zase přijela s dobrou taktikou. Bušili jsme do ní hlava nehlava, ale hosté dobře bránili a mají rychlé kluky vepředu, takže nás z brejků potrestali. Musíme bojovat a určitě chceme Brno potrápit, pořád máme myšlenky na titul.

Dřív jste platil za obávaného kanonýra, teď v reprezentaci i v pražském výběru často plníte roli tvůrce hry. Dochází k vašemu hráčskému přerodu?

Řekl bych, že trochu jo. Dřív jsem byl brán za střelce, ale jak hraji nějakou dobu a zažil jsem spoustu šampionátů, kluci se mě snaží využívat i jinak. Třeba abych byl schopný klukům říct při bránění, do jakých prostorů se mají dostávat. Asi se malinko ze střelce stávám spíš tvůrce hry.

V žákovském věku jste hrál fotbal za pražskou Spartu. Měl jste tehdy jiné plány s kariérou?

Ve Spartě jsem pomýšlel, že se mohu prosadit, ale byl jsem tam od jedenácti asi do patnáct let, potom se to lámalo. Když jsem hrál dál velký fotbal, trochu už jsem s ním spojoval malý fotbal, začal jsem hrát taky futsal a dostal se do české jedenadvacítky. Velký fotbal jsem hrál třeba do divize, abych stíhal malý a uvolňovali mě na něj. Kompenzovaly mi to pak zážitky s malým fotbalem, které neprožijí ani někteří ligoví kluci, když nehrají v top mančaftech. Parádní zážitky jsou náplast, že ve velkém fotbale jsem to dotáhl maximálně do třetí ligy.

Ve futsalu jste odehrál šest utkání za národní tým do 21 let, ovšem pak jste v malém fotbalu vyhrál seniorské mistrovství Evropy i světa.

Na malý fotbal i dřív na futsal jsem měl asi talent, celkem mi to šlo, v šestnácti jsem se dostal do první ligy za Eco-Investment, potom do reprezentace. Bylo to dobré a do futsalové jedenadvacítky jsem se sporty snažil pořád rozdělovat, až to dopadlo, jak dopadlo. Z Eco vznikla Slavie Praha, potom jsem si udělal těžký výron v kotníku a jsem do haly nechtěl. Futsal šel stranou a zůstal mi malý fotbal.

- Jaroslav Kára -

Foto: Svatopluk Samler


 

Partneři

Ref

 

Staropramen

 

Nike

 

Sabe

 

Idnes