Pospiš prožil dechberoucí triumf aneb Jak se útočník změnil v brankáře

Tomáš Pospiš v brněnské brance. Foto: David Haan

Vikingové dorazili do Pardubic se svou stabilní jedničkou, reprezentačním gólmanem Dominikem Kunickým. Jenže ten si při zákroku sáhl na zem tak nešťastně, že si vykloubil prst a přivodil i menší zlomeninu, takže bude mimo hru přibližně dva měsíce. Z té situace navíc Pardubice vstřelily zásluhou Jakuba Slavíka úvodní branku. „Bylo to první střídání, při kterém jsem byl na hřišti. Kuňa chtěl zareagovat na tečovaný balon, hrábl si prstem o zem a vykloubil si ho,“ líčil třiatřicetiletý Pospiš.

Právě dlouholetý kapitán L&B reality Vikings Brno si pak místo Kunického vzal rukavice a navlékl brankářský dres. „Ještě v neděli jsem hrál devadesát minut zápas v Rakousku, byl jsem ztuhlý, cítil jsem, že to není stoprocentní. A když jsem viděl ty mladé pušky v našem týmu, na první dobrou jsem si uvědomil, že to musím být já. Nebylo o čem,“ řekl hráč, který pochází z Ladné na Břeclavsku.

Zrovna blízko přitom k chytání míčů jako útočník nemá. „Ještě jsem nezažil, že hráč v urgentní situaci nastoupí jako záskok do branky. Nakonec jsem šel, přitom jsem naposledy stál v brance při zápase snad v sedmi letech,“ pousmál se. Navíc nastupoval v nepříznivé situaci. „Prohrávali jsme 0:1, Pardubice byly v plné sestavě, zatímco nás jelo o dva méně, navíc většinou s námi jedou dva gólmani. Jednou Záles nejede a zrovna se Kuňa zraní,“ připomněl absenci Davida Záleského.

Pro Pospiše to byl křest ohněm, ale i jako brankář amatér předvedl několik povedených zákroků. „Pohybově a tak dále to muselo být z mé strany vyloženě groteskní, ale vybavuji si dva hezké zákroky. Nejprve tečovaná střela na přední tyč, kterou jsem reflexivně vytěsnil prstem do tyčky a ven, to mohlo být na 2:0. Hned bezprostředně, jak jsem vlezl do branky, přišla nahrávka přes celé brankoviště z jednoho doteku, kdy hráč mohl dávat do prázdné, ale jak jsem se přesunul, vyskočil jsem, roztáhl se a trefil mě do rozpažené ruky. V poslední minutě měli domácí trestňák za ruku, hráč to dal pod sebe, ale střelu jsem ještě vykopl, to byl můj poslední zákrok,“ popsal.

Jinak nepovažuje své vystoupení za zrovna ukázkové. „Když jsem viděl videa, co mi posílali kluci z toho zápasu, byly to zajímavé zákroky,“ usmál se. „Třeba šipkou jsem skočil mezi dva, vypíchl jsem míč a založil protiútok, to bylo směšné. Nebo útočící hráč dostal balon na pomezí vápna, vyběhl jsem intuitivně, ale jak jsem vystartoval, zfauloval jsem ho. Trochu jsem se ho dotkl rukou, naštěstí mimo brankoviště, jinak bych podle nových pravidel obdržel červenou,“ přiblížil.

Pardubice ho nakonec překonaly z jediné střely až dvě minuty před koncem, skóroval David Ráliš. „Často jsem hrál s klukama, že jsem vyjel, dařilo se nám držet míč na kopačkách, snažil jsem se zklidnit hru. Ale při jedné situaci jsem špatně rozehrál, přihrávku soupeř zblokoval, hráč to dostal na prsa a jelikož jsem byl vyběhlý. přehodil mě. Ten gól jde vyloženě za mnou,“ uznal Pospiš, který se s reprezentací zúčastnil i mistrovství Evropy.

Pamako Pardubice vs. Vikings Brno (6.10.2025) | Zonerama.com

Online fotogalerie bez limitů. Žádná komprese, žádná omezení.

Přestože přišel o neprůstřelnost, nevadilo mu to. Vždyť Vikingům se podařil nevídaný obrat, ve 37. minutě se trefili hostující Martin Řehola s Denisem Galiou a o šest minut později vstřelil vítěznou branku Dominik Havlín. „Nemívám to jako Tába (bývalý brněnský trenér Zdeněk Táborský – pozn. red.), který si pamatoval přesně zápasy, kdo dal góly, v jaké minutě, to měl neuvěřitelné. Ale můžu říct, že tohle utkání si budu stoprocentně pamatovat, navždycky ho budu mít v hlavě. Byl jsem z toho paf, ale užíval jsem si to. Chtěl jsem udělat vše pro to, abychom duel otočili, navíc když jsem viděl, že Kuňa má prst jak výhybku. Ještě jsme prohrávali. Situace byla náročná a jak jsem šel do branky, říkal jsem si, že pokud to zvládneme, tak se snad opiju. A zvládli jsme to,“ culil se Pospiš.

Dlouholetý kapitán Vikingů ocenil především týmový výkon. „Nejde o mě, ale co předvedli kluci… Blokovali střely přede mnou, Tomáš Jungwirth jich zablokoval snad dvacet, zaskočil za mě i na brankové čáře. Všichni podali dechberoucí výkon, makali jeden za druhého. Možná je hnalo vědomí, že mají v bráně mě, Kuňu možná nechají trochu víc vyniknout,“ usmál se.

A pokračoval ve chválení: „Bylo krásné je pozorovat zezadu, jak se jako tým semknuli, hráli organizovaně, dýchali jeden za druhého, bojovali, z toho mám krásný pocit. To, že jsem něco malinko chytl, už bylo navíc. Tým předvedl úžasný výkon a jsem na něho hrdý. Mohu to snad říct po těch letech, co jsem nosil kapitánskou pásku, kterou jsem teď předal Bobovi Doubravskému. Když jedete někam čtyři hodiny na zápas, nechcete prohrát. Kluci byli divocí, důrazní, rychlí. Pardubice mají šikovné hráče se zkušenostmi z futsalové ligy a my tam vyhráli 3:2 navíc bez gólmana. Mohu jen smeknout klobouk dolů,“ rozplýval se Pospiš.

Vikingové v něm každopádně mají variantu, pokud by jim zase chyběl gólman. „Kdyby byla krizová situace, rád zaskočím, budeme vědět, kdo je ta varianta, ale s radostí žezlo předám Zálesovi, nebo někomu jinému. Je mi třiatřicet, ale pořád mám chuť dával góly. Rád se vrátím zpátky na hrot,“ podotkl.

Pospiš už zažil, jaké to je pozvednout pohár pro vítěze Superligy malého fotbalu. Ale rád by si tento pocit ještě jednou vychutnal. Brno s Příbramí jsou v novém ročníku celostátní soutěže poslední celky bez porážky. „Nemám nikdy dost, beru to pořád tak, jako bych titul neměl žádný. Samozřejmě jistým způsobem splněno je, i s ohledem na mou minulost a zranění, dvě plastiky křížáků. Vlastní vůlí, pílí a cvičením jsem se dostal zpátky. S Levčou (trenér Patrik Levčík – pozn. red.) a klukama jsme si řekli, že máme široký kádr, kluci mají chuť hrát a pokud moje vytížení nebude takové, nebudeme se na sebe dívat skrz prsty. Pojedeme jako jeden tým na tisíc procent,“ pronesl.

V minulé sezoně Brno podlehlo v Superfinále 2:4 Partyzanu Příbram, před třemi lety zažil finálovou porážkou s Hanspalkou Praha po penaltovém rozstřelu. „Praze jsme podlehli na penalty, poslední finále s Příbramí jsme nezvládli. Ten jeden titul mi strašně chybí a na rovinu je můj velký cíl získat ho částečně ještě se starou garniturou, i když Standa Lerch a Levča jsou u týmu už jako trenéři. Znamenalo by to pro mě hodně, kdybychom dokázali v téhle sestavě po těch letech vyhrát. Úroveň soutěže se hodně zvedla od prvního ročníku, co jsme vyhráli. Titul má teď úplně jinačí hodnotu,“ prohlásil Pospiš. „Pak uvidíme, zda mě čeká malofotbalový důchod, tak daleko se nedívám. Nejdůležitější je pro mě získat titul,“ zopakoval zkušený útočník.