Příbram byla ve druhé půli lepší, ale rozhodla naše hlava, popisuje Baran titul Hanspaulky

David Baran má už tři superligové tituly. 

Jak si užíváte třetí titul s Hanspaulkou?
Pokaždé je to velký úspěch, nebylo vůbec lehké se do Superfinále dostat. Sice už jsem byl na dovolené, ale na finále jsem si z Jeseníků odskočil, čtyři a půl hodiny vlakem tam a pak zpátky.

Takže jste si neužil ani oslavy?
Užil jsem si výhru a v klidu jsem se vrátil zpátky. Neměli jsme nic předem zorganizovaného, ale kluci se domluvili a šli vítězství pořádně zapít, jak se má. Věřím, že si ještě nějakou večeři dáme a společně to oslavíme.

Máte tři superligové tituly, můžete je porovnat?
Můžu hlavně z mé osobní, vývojové roviny, což obsáhne celou moji dosavadní kariéru v pražském výběru. U prvního titulu jsem byl v týmu teprve první rok, naskočil jsem do Superligy v jedenadvaceti, rozkoukával jsem se. Měl jsem z titulu radost, ale odehrál jsem pár minut v zápasech, nebyl jsem stěžejní hráč, učil jsem se. Radost byla velká, člověk však nemá takový pocit, že se na něm extrémně podílel. Druhý titul přišel před dvěma lety, to už jsem byl v týmu nějakou dobu, odehrál jsem spoustu těžkých zápasů, ale cítil jsem nervozitu, bylo to pro mě první finále na jeden zápas. Superfinále je velmi zajímavé a nikdo z nás s ním neměl zkušenost, rozhoduje v něm aktuální forma, jak se to podaří, taky kousek štěstí. Byl jsem trochu nervóznější, ale zvládli jsme to.

A co letos?
To jsem byl v klidu. Věřil jsem v sílu týmu, už jsem si prošel novými zkušenostmi v Lize mistrů s týmem La Plata, hráli jsme finále v republikovém šampionátu, částečně jsem dělal kapitána výběru Hanspaulky. Moje povinnosti se za sedm let v Superlize posunuly, nechci říkat, že jsem mentor, ale snažím se být pozitivní článek směrem k ostatním klukům, shazovat z nich nervozitu, užít si to, odmakat. Je to vývoj, cítím odpovědnost vůči týmu, umím si představit, jak je to pro mladé těžké. Je fajn, že tam jsou kluci jako Mářa (Stanislav Mařík – pozn. red.) nebo Venca Socher, co to zažili a dokážou mírnit tlak.

Máte lídrovství odjakživa v povaze?
Mám to v sobě nějakou dobu. Jsem člověk, který dokáže přijmout jakoukoli roli v týmu, ale taky vím, že mám v sobě manažerské nebo lídrovské schopnosti. Nejsem ten, kdo na hřišti přejde přes pět hráčů, takový jsem nikdy nebyl, snažím se prodat, co umím, na hřišti nechám všechno a kluci ocení, že se někdo stará nejen rozcvičku, ale aby vše mělo štábní kulturu, úroveň. Dokážu vidět hru, povzbudit kluky, uvolnit atmosféru, to mám v sobě. Jsem kapitán i ve velkém fotbalu, byl jsem už v mládežnických kategoriích. Není to nic nového, ale kdybych kapitánem nebyl, svět se nezboří. (úsměv)

Záznam finálové utkání uvidíte zde:

Finále proti Partyzanu Příbram rozhodl v 59. minutě Ondřej Žežulka. Jaký pro vás byl tenhle souboj?
Bude to znít jako evergreen, ale každý zápas má dva poločasy. (smích) S Příbramí se známe za ty roky dlouho, víme co očekávat, oni vědí co čekat od nás. Máme tam kamarády, s Jirkou Junkem (kapitán Partyzanu – pozn. red.) se známe snad dvanáct let, ještě z mládežnických týmů Příbrami, odehráli jsme toho spolu spoustu. Týmy se znají velmi dobře, vlastně dopředu víme sestavy, takže zápas nás ničím nepřekvapil. Loni hrála Příbram vysoko, byli jsme na to připravení, bránili jsme od půlky a čekali jsme na brejky, na chyby, které jsme využili. První gól byl z protiútoku, druhý po chybě z rozehrávky na 2:0. Příbram měla nástřely, ale vytvořili jsme si víc tutových šancí. Ve druhém poločase na nás Příbram nalezla, druhému gólmanovi Pančimu z U23 (Viktor Pančev – pozn. red.), nevyšla první rozehrávka a Příbram snížila na 1:2. Od toho momentu byla daleko lepší, celý druhý poločas nebezpečnější, nám docházely síly. Někteří kluci už byli na dovolené, nic nedělali, někteří předtím hráli finále za U23, chyběla nám šťáva.

Proto Příbram dokázala vyrovnat na 3:3?
Za stavu 1:3 jsme si to měli pohlídat, ale Příbram v ten moment chtěla víc, proto vyrovnala. Nakonec rozhodla z mého pohledu hlava, jak jsme na tom jako tým. Máme sice silné jednotlivce, ale jako tým jsme si strašně věřili celý zápas, že to zvládneme a nakonec jsme dali gól po akci minutu před koncem. Přišel střílený centr, Ondra Žežulka to trefil na bránu a padlo to tam. Příbram byla ve druhém poločase herně jednoznačně lepší, byli jsme v hlubokém bloku bez větší aktivity, ale v takovém momentě rozhoduje hlava, nic jiného.

V loňském superligovém ročníku jste vypadli už ve čtvrtfinále, v čem se proměnil pražský tým?
Minulý rok nám nevyšel zápas v Olomouci, ale tým se zase tolik neobměnil. Proměnil se hlavně z mentální stránky, o což se snažíme. Kluci už mě zapojují do realizáku a snažíme se tam udělat pozitivní atmosféru, abychom mysleli na to, že každý zápas odjezdíme, kvalita tam je. V tomhle jsme se strašně posunuli. Další věc je postupné přidávání hráčů z kategorie do 23 let, ať už bývalých, nebo aktuálních. Okysličení mladými kluky je strašně potřeba, což se letos potvrzovalo. Nebudu jmenovat všechny, abych na nikoho nezapomněl, ale určitě si zaslouží zmínit Žíža (Daniel Žížala – pozn. red.). Je to mladý kluk, hraje třetí rok malý fotbal, vyhrál tabulku produktivity a chceme na něm stavět i do budoucna.

Pokračuje generační obměna?
Starší hráči postupně odpadávají, Mářa toho tolik neodehrál pro zranění, Franta Hakl taky ne, vůbec jsme nikoho neodsekli, ale nestíhají z různých důvodů, takže je na nás, abychom zapojovali mladé kluky z kategorií U23 nebo U19, kteří taky minulý rok vyhráli Superfinále. Tohle se změnilo, musíme myslet na budoucnost. Mladí týmu přidají navíc něco nového a je na nás, abychom je naučili v Superlize hrát.