Prohráli jsme si to sami, což bolí úplně nejvíc, smutní brněnský kapitán Pospiš

Brněnský kapitán Tomáš Pospiš střílí na pražského gólmana Lukáše Víta v Superfinále malého fotbalu. Foto: Petr Nečas

Proč podle vás tentokrát neputuje titul do Brna?

Těžko hledám slova. Kdybych viděl, že druhý tým je lepší, asi by se mi to hodnotilo lépe, nicméně jsem byl přesvědčený, že zápas bez problémů zvládneme. Před ním jsme si řekli, že se můžeme porazit sami hlavami, což se bohužel stalo. Nechci říkat, že po třech letech titulů jsme to chtěli míň, ale byly tam situace, které šly vyřešit jinak. Asi jsme si to prohráli sami, což bolí úplně nejvíc. Kdyby nás tým přehrál, tak se nám to lépe přijímá, můžeme si to rozebírat, jak chceme, ale mám z toho pocit, že jsme si to lehce prohráli sami.

Na co přesně narážíte?

Tým, který je tři roky v popředí, nemůže dostat branku tři vteřiny poté, co gól dá, tím postaví soupeře na nohy. To je jako by ten gól dali oni, na rovinu si řekněme, že to není 1:1, ale 1:2 prohráváme. V závěru už si to tak zkušený celek musí pohlídat, soupeře vynést. Samozřejmě beru obrovskou vinu i na sebe, protože jsem tam měl šance, které jsem měl proměnit. Šla na nás vidět trochu únava, která eskalovala. Zkrátka to prostě byla smůla.

Při obdržených gólech se projevila nekoncentrovanost?

Klasika hlava… Je to těžké, jdeme na čtvrtý titul v řadě, máme to v hlavách a vnímáme strach, aby se něco nepodělalo a ono se to stane, když na to člověk myslí. Tak nějak jsme si to přivolali, penalty jsou potom loterie. Na rovinu cítím, že vypadnout na mistrovství Evropy ve čtvrtfinále a pak v Superfinále na penalty mi vzalo hodně.

Jste útočník a brněnský kapitán, ale penaltu jste nekopal ani na Euru v Košicích, ani při Superfinále v Boskovicích. Není to vaše parketa?

Za prvé penaltový nejsem a tím, že jsem byl poprvé v repre, nechtěl jsem tam na to vlítnout a dělat ze sebe hrdinu. Jsem dost pověrčivý a když jsem týmu nějak pomohl přes Anglii, nechtělo se mi do toho říznout proti Rumunům. Při Superfinále jsme si řekli, že půjdu, ale šel jsem až do té pětky. To znamená, kdyby se tři penalty daly, byla další varianta, že půjdu já. Upřímně jsem v poslední minutě utkání dostal křeče do obou lýtek a přišlo mi nezodpovědné jít na penaltu, když jsem cítil, že se k míči sotva rozběhnu. Zpětně mě to samozřejmě štve, ale bohužel to soudně musíme přenechat někomu jinému na rok. Příští rok si pohár musíme vzít důstojně zpátky.

Může to pro Brno být pozitivní motivace, která vás nakopne?

Doufám, že jo, protože pokud nás to shodí, tak jsme tři roky na vrcholu neměli co dělat. Rozdílovost týmu a srdce se ukáže až teď, když se nezadaří. To je pro mě velký příslib. Nechci úplně říkat, že jsem měl nějaké zaječí úmysly, nicméně je mi přes třicet a k titulu jsem tíhl, že už by to mohlo odeznít. Ale jo, budu hrát dál…

Zvažoval jste to?

U mě je jasné, že budu pokračovat a chci příští rok získat titul zpátky. Doufám, že se k tomu kluci postaví stejně. Máme super tým, velké srdce a mezi sebou si to rozebereme. Prohrát na penalty ve finále neznamená, že nepatříme mezi špičku, akorát příští rok chceme zvednout trofej nad hlavu za každou cenu.

Takže s malým fotbalem chceme skončit až na vrcholu?

(Smích) Samozřejmě už člověk musí přemýšlet dál, co se týče zdraví a podobně. Neříkám, že mám v úmyslu končit, ale po třicítce už takových finále moc nebude. Moc jsem si přál, abychom to zvládli. Tak to zvládneme příští rok.

Do brněnského týmu postupně pronikají mladí hráči, takže budoucnost máte slibnou?

Mě strašně drží tým, máme fantastickou partu a doufám, že nám to takhle dál vydrží. Hlavně pokud bude držet zdraví, pořád se tady nějak motat budu. (úsměv)