Sandr naskočil v Superlize téměř po dvou letech. Chce se s Příbramí rozloučit titulem

David Sandr v příbramském dresu.

Obnovenou premiéru si určitě představoval jinak, Příbram na domácím hřišti podlehla Predátorům Praha 1:5. „Zápas se nepodařil, ale malý fotbal je pro mě srdcovka, hraji ho od patnácti let. V Austrálii jsem ho hrát nemohl, protože tam není tolik populární jako u nás, ale po návratu domů jsem zase rád nastoupil. Byla to trochu nostalgie, protože jsem ve výběru Příbrami hrál od jeho počátku,“ připomněl Sandr.

V minulém ročníku Partyzan došel dokonce do finále Superligy malého fotbalu, kde podlehl Mostu 2:3 po penaltovém rozstřelu. Sandr své spoluhráče u protinožců sledoval. „Sezona, kterou jsem vynechal, se klukům povedla perfektně, dotáhli ji až do finále. Na dálku jsem samozřejmě fandil. S klukama jsem byl v kontaktu ve skupině, po finále zůstali skleslí, ale penalty jsou loterie. Byli blízko a řekli si, že to tuhle sezonu zkusí znovu. I to mě motivuje, abych naposledy zkusil nějaký návrat a pomohl tým dotáhnout k prvnímu místu,“ prohlásil osmadvacetiletý Sandr.

Nad návratem do Příbrami dlouho přemýšlel, nakonec její dres přece jen oblékl. „Kádr už je úplně jiný, než když jsem hrál naposledy, kluci jsou tam herně lepší, to nemám problém přiznat. Přemýšlel jsem, zda ano, či ne, vyhodnotil jsem si vzhledem k situaci, že návrat proběhne a vypadá to, že to bude moje poslední sezona. Takže buď všechno, nebo nic. Vyčerpal jsem v malém fotbale, co jsem mohl, dostal jsem se do reprezentace, i když šampionáty mi utekly, ale tak to v životě bývá. Poslední sezona by mohla být hezká, kdyby se povedla zakončit na prvním místě. Člověk má skončit tam, kde cítí, že je to nejlepší. I kvůli tátovi, který mě přivedl k malému fotbalu, chci ještě zkusit posledních pár zápasů. Pak se s kariérou a životem posunu dál,“ předeslal Sandr.

Podzim zvládli příbramští hráči výborně, když ovládli západní skupinu, ovšem vstup do jara týmu nevyšel. „Podzim kluci odehráli skvěle, možná se teď projevil výpadek, dlouhá pauza, nějací hráči na poslední chvíli ze sestavy vypadli, což mi nejspíš paradoxně otevřelo dveře. Vítězná sestava se nemění, asi kdyby byl kádr stejný jako na podzim, návrat by se nekonal. Okolnosti pro mě byly příznivé, jen to nedopadlo podle představ. Ale víme, že play-off máme jisté, takže jde o postavení, v jaké pozici do něj půjdeme. Chceme z prvního místa a furt to máme ve svých rukou. V neděli hrajeme o první místo s Hanspaulkou,“ zmínil bitvu, která v Praze začne v osm hodin večer. Oba celky mají stejně bodů, ovšem Hanspaulka má ještě utkání k dobru.

V Austrálii prožil už druhé období, vrátil se tam po dvou letech. „Můj první časový úsek tam skončil s covidem a předčasným návratem, který nebyl plánovaný, bohužel se nedalo nic dělat. Ale životní okolnosti přispěly k tomu, že jsem se do Austrálie vrátil. Chtěl jsem se vrátit, něco tam doprožít, uzavřít. Dávalo mi to význam, takže návrat proběhl tak, abych tuhle životní kapitolu mohl dokončit. Studoval jsem tam, pracoval v gastronomii, hrál fotbal a taky trénoval děti. V poslední době mě to k trénování táhlo a asi i teď v něm vidím návaznost a další směr, kam se ve fotbale posunu. Kariéra nemůže trvat pořád,“ usmál se.

Žil opět v Melbourne a fotbal tam hrál za stejný tým jako při své první australské etapě. „Bylo to dané tou partou lidí, se kterou jsem celou dobu byl v kontaktu. Stanovili jsme si cíl, za kterým jsme šli a chtěl jsem to uzavřít. Hráli jsme šestou nejvyšší australskou soutěž a chtěli se dostat do páté. Spousta kluků už tam je na sklonku kariéry, máme k sobě blízko, skvěle si to sedlo, ale happyend se nekonal, bohužel se nám postup nepovedl, skončili jsme na třetím místě. Paradoxně tu sezonu řadím asi nejvýš, co jsem kdy odehrál, byť není ověnčená poháry, sešla se tam skvělá parta. Po sezoně jsem si vyhodnotil, že to bylo něco, co jsem potřeboval. Pak už nedávalo smysl tam zůstávat, takže jsem se vrátil zpátky do České republiky,“ poznamenal. „Myslím, že jsem trefil správný čas. Cítil jsem, že jsem vyčerpal limit, čeho jsem mohl dosáhnout. V životě přehodnocuji hodnoty a už to nekoresponduje s tím, co jsem mohl v Austrálii prožít,“ doplnil.

Život v Melbourne si užíval, poznal samozřejmě příjemné i méně přívětivé stránky života na opačné polokouli. „Život je tam skvělý. Věděl jsem, kam se vracím. V Melbourne jsou skvělí lidé, kteří vyjdou ve všem vstříc. Měl jsem štěstí na lidi, které jsem na své cestě potkal, a strašně mi pomohli. Pořád jsme v kontaktu s Petrem Krátkým, který teď trénuje fotbal v Indii, určitě nepřestaneme komunikovat. Jistě, vše růžové není. My jsme specifický národ v tom, jak tmelíme partu, po zápase jdeme do hospody, dáme si pivo, bavíme se o fotbale. Australané tohle nemají, což pro mě bylo těžké akceptovat. Třeba když jsme hráli venku proti druhému celku tabulky a vyhráli jsme gólem v 89. minutě, cítili jsme v tu chvíli obrovskou euforii a energii. Jenže oslavy vítězství skončily ve chvíli, kdy se každý převlékl a šel domů. Strašně těžko jsem tohle skousával, to mi tam chybělo,“ popsal Sandr.

Teď je doma v Liberci. „Přestěhoval jsem se zpátky sem, vrátil jsem se do klubu, kde jsem hrál předtím a máme tady super partu. Když jsem si vyhodnocoval, kam se chci vrátit, kde se chci usadit, přišel jsem na to, že Liberec je můj domov,“ doplnil Sandr.