Z otloukánků podruhé v Superfinále. Cítím obrovskou hrdost, říká příbramský předseda

Partyzan Příbram (v tmavém) prohrál druhé Superfinále za sebou. 

Gól z kopačky Ondřeje Žežulky obdrželi minutu před koncem. „Je to strašně hořká pilulka, všechny kluky to bolí. Potřebují týden nebo dva, aby si to probrali, prohrát dvakrát finále, z toho jednou na penalty a podruhé hloupým gólem minutu před koncem, je bolestivé. Kluci jsou smutní a budou smutní, až později jim dojde, že jsou vicemistři republiky. Dvakrát se dostali do finále, to se povedlo jen dvěma klubům Praze a Brnu, jenže Brno má o malinko víc hráčů a větší členskou základnu, o Hanspaulce ani nemluvím. Jsme třicetitisícové město, máme jen osm týmů v soutěži, přesto jsme dvakrát hráli finále, na to historie nezapomene. Klukům to časem dojde, o to víc budou hecnutí a potřetí se už finále udělá. Teď si pojďme užít léto, dovolenou, malého fotbalu máme dost,“ nabádá Jaroslav Pakosta, generální manažer klubu Partyzan Příbram a také předseda Fotbalové asociace malé kopané Příbram.

Na výběr Partyzanu je patřičně hrdý, i když cestu ke zlatu hráči nedotáhli. „V mých očích to rozhodně není zklamání, jsem na kluky obrovsky pyšný. Za poslední tři roky se tam vytvořilo pevné jádro, jedna parta, hrozně se mi líbí jejich týmovost. Jezdí i ven v deseti, jedenácti lidech. Příbram byla dlouhodobě otloukánek soutěže, doma prohrávala a dostávala i dvanáct, patnáct gólů, teď je podruhé po sobě v Superfinále. Ukazuje to, že kluci jsou dobrá parta, mají dobrý a zdravý tým. Byl jsem na mnoha zápasech i ostatních mužstev, kluci si občas zařvou, projeví emoce, sem tam nějaké slovíčko v zápalu boje padne, ale není tam žádná vulgarita. Loni to bylo ošklivé na penalty, letos všelijaké, na jaře se nedařilo, ale tým se zvedl a ukázal ducha. Moje emoce vůči týmu, kterou cítím od soboty, je obrovská hrdost,“ říká Pakosta.

Těší ho, že dres Partyzanu oblékají hráči celou sezonu, nestává se, že by někdo naskočil jako posila až v rozhodující fázi sezony. „Nechci na někoho ukazovat, to si každý musí sáhnout do svědomí. Dlouhodobě bychom mohli vytahovat některé posily, mohli jsme loni i letos vytáhnout těžší kalibry, které máme, ale rozhodnutí kapitána Jirky Junka bylo takové, že pojedeme na Superfinále s týmem, který tam hrál. Utkvěla mi věta od něj, že buď prohrajeme jako tým, nebo jako tým vyhrajeme. Ještě teď z toho mám husinu. Tohle je malý fotbal,“ podotýká příbramský předseda.

Ještě se vrátil k semifinále, v němž Partyzan vyřadil PAMAKO Pardubice. „Posílím Pardubicím absolutorium. V semifinále s nimi se hrál fantastický fotbal, u nás jim utekla výhra o chloupek, ovšem Partyzan ukázal, co umí. Vždycky mám pocit, že kluci musejí prohrávat o dva, tři góly, pak začnou fungovat, ze stavu 0:3 srovnali, nakonec zápas skončil 4:4, ani v malém fotbale není jednoduché takovou ztrátu dotáhnout. Pardubicím, jak hráčům, tak celému svazu, patří obrovská poklona za to, co dokázali. Z otloukánka posledních let se letos vyšvihli, přitom ani jeden z hráčů neměl rypák nahoře, žádní namachrovanci. Když prohráli a věděli, že nepostupují, udělali lajnu, šli si podat ruce. Tak má vypadat malý fotbal, jsme amatérský sport, nemusíme si honit ega. To je super,“ oceňuje Pakosta.

Záznam utkání si můžete prohlédnout zde:

V Superfinále se příbramským hráčů podařilo deset minut před koncem dotáhnout původně dvougólové manko, jenže v závěru Hanspaulku rozradostnil Žežulka. „Nevím, komu se před finále klepaly nohy víc, ale šlo o jeden zápas, který vyhrála Hanspaulka, takže posílám gratulace do Prahy. Přelévalo se to, v jednu chvíli jsme byli lepší, v jinou zase soupeř. Seděli jsme na tribuně a správně tam podotkli někteří diváci, že Příbram hraje fotbal a Praha dává góly. Nemyslím, že jsme hráli špatně, ale Praha hrála chytře. Hráli jsme fotbal, bušili jsme a Praha dávala góly. První byl nádherný, druhý do prázdné. Hrozně se mi líbí, že to pak kluci vytáhli a šli hrát fotbal. Zvedli se, stáhli na 1:2. V Příbrami jsou hráči, které chce v kádru každý trenér, jako kapitán Jirka Junek nebo bek Ondra Drašnar, který bude rýt držkou, na hřiště klidně chcípne. Sice si dal blbého vlastňáka, ale i tak jsme se dostali zpátky na 3:3,“ popisuje Pakosta.

Závěr však patřil Hanspaulce. „Byla to blbá situace, Praha to udělala chytře, my blbě, dostali jsme na 3:4 a nebylo o čem. Nikdo se neptá, zda rozhodla zkušenost, nebo chytrost, poklona Hanspualce, patří jí veškerý respekt, vyhrála. Máme v týmu devatenáctileté kluky, kteří ještě nehráli před kamerami, dolehl na ně obrovský tlak, nemohou se vyrovnat hráčům jako Žežulka, Žížala. Hanspaulce gratulujeme a přejeme jen to nejlepší. Nejsme ti, kteří si budou na něco stěžovat, za to jsem na kluky obrovsky pyšný. Ani jednou si nestěžovali, že by jim rozhodčí něco ubral, vzali to, jak to je, jsou pokorní, mají sportovního ducha, z toho důvodu se asi nikdo po zápase nechtěl vyjadřovat,“ přemítá.

Závěr utkání ovšem poznamenal incident, v němž se střetli příbramský Petr Sirotek a Miroslav Verner z Hanspaulky. „Těm klukům se po prohře zhroutil celý svět. Šedesát minut na hřišti bylo o emocích, je to finále, tam to patří, ale co udělal Verner po závěrečném hvizdu, bylo absolutně mimo rámec fair play. Šel se vysmát brankáři Melicharovi, tak se nemůže divit, že Sirotek po něm vyjel. V mých očích je jako hokejista Radko Gudas, šel bránit kamaráda, parťáka, který se válel v slzách na hřišti. U mě tím Sirotek stoupá, možná si kazí reputaci vůči reprezentaci, neměl by si to jako reprezentant dovolit, ale lidsky je pro mě pochopitelné, co udělal. Byl jsem mimo střídačku, ale viděl jsem, jak už v poslední půlminutě klukům naskakují slzy, dochází jim, že to neklapne. Skončila celoroční práce, zhroutil se jim svět, frajer přijde a vysměje se do ksichtu gólmanovi, který si klekl po posledním hvizdu na kolena. Neschvaluji jednání Sirotka, ale ani se mu nedivím,“ přidává svůj pohled Pakosta.

Na závěr ještě vyslovil jedno poděkování: „Patří našemu fanouškovi Davidu Ščibranovi, který složil hymnu Partyzanu, nechal ji nahrát a poslal nám ji dva dny před Superfinále. Moc děkujeme.“